Rostlinná strava vs. paleo: Paleo: nový úhel pohledu

Rostlinná strava by pro vás mohla být opravdu dobrá. Záleží však na tom, jak definujete pojem „rostlinná“.

Rostlinná strava není vždy zelená. Zdaleka ne. A ne vždy je udržitelná. A… překvapivě, mnoho nezdravých potravin je rostlinných. Stačí se podívat na seznam složek veganské pizzy.

Nechápejte mě špatně. Věřím, že váš jídelníček by měl být nabitý rostlinnými potravinami, a to i – nebo zejména – když jíte relativně tučnou, keto stravu! Nezapomeňte, že skutečná, původní paleo strava byla rostlinná: asi 65 procent rostlin a 35 procent živočišných potravin. (Více o tom později.)

Vzpomínáte si na Snackwell’s? Byly nejhorší z nízkotučných sušenek, kterými výrobci zaplavili trh v době mánie nízkotučných diet, protože se (správně) domnívali, že veřejnost si bude plést „nízkotučné“ se „zdravým“.

Nedělejme stejnou chybu s módním slovem „rostlinná“. Ačkoli rostliny jsou obecně vzato skvělé ke konzumaci, termín „rostlinný“ – přinejmenším jako synonymum pro „zdravý“ – je třeba poslat do důchodu. Rychle.

Je rostlinná strava vždy zdravá?

Věděli jste, že emise skleníkových plynů některých rostlin v naší stravě jsou vyšší než u živočišných produktů?

Pokud jste jako většina z nás, máte alespoň trochu obavy o životní prostředí. Dovolte mi tedy, abych se vás zeptal na tuto otázku: Jste si vědomi toho, že zemědělské postupy některých zemí planetě škodí, zatímco jiné ji pomáhají chránit?

A víte, které rostlinné plodiny jsou udržitelné a které mohou přispívat k odlesňování?

Veganství a rostlinná produkce nejsou totéž!

Jak se tedy stalo, že se tyto dva pojmy navzájem tak propletly, že si mnoho lidí myslí, že jde o synonyma? Přitáhněte si židli.

Termín „rostlinná strava“ původně zavedl v 80. letech 20. století oddaný veganský výzkumník a autor populární knihy s názvem Čínská studie, Dr. T. Colin Campbell.

Campbell ve své knize tvrdí, že obrovská studie v Číně – studie, na níž se podílel jako jeden z výzkumníků – přesvědčivě prokázala (podle Campbella), že potraviny živočišného původu jsou jedovaté a způsobují rakovinu. Kniha se od té doby stala de facto referenční biblí veganského hnutí.

Pokaždé, když píšu o hodnotě masa a živočišných produktů krmených trávou v lidské stravě, dostávám dopisy od apoplektických čtenářů, kteří mě napomínají, že jsem idiot. „Copak jsi nikdy neslyšel o Čínské studii?“ rýpou si. „Je to největší výzkum v oblasti výživy, jaký kdy byl proveden!“

Ne, není. K tomu se také za chvíli vrátíme.

Pravdou je, že termín „rostlinná strava“ se dnes používá zaměnitelně s termínem „veganství“, což je pro velkou část populace přijatelnější termín než mnohem esoteričtější a náročnější filozofie stravování, kterou si lidé představují pod pojmem veganství. „Plant-based“ zní jaksi inkluzivněji, méně přísně, přátelštěji.

Paleo je rostlinné!

Jak jsem slíbil, zopakujme si nyní mé předchozí tvrzení o tom, že paleo strava je rostlinná.

Podle nejrozsáhlejšího výzkumu, který byl kdy o paleo stravování proveden – zásadního výzkumu Boyda a Konnera, který začal v 80. letech a trval více než 25 let – je paleo strava stoprocentně rostlinná. Ukázali, že většina studovaných paleo diet se rozkládá na přibližně 35 procent živočišných potravin a 65 procent rostlin.

Podle mého názoru je 65 procent kalorií pocházejících ze zeleniny, ovoce, ořechů a hlíz rostlinná strava! Co jiného by to mělo být? Stará potravinová pyramida obsahovala asi 55 procent sacharidů a byla považována za „vysokosacharidovou“. Proč by proboha nemohla být strava složená z 65 procent z rostlin považována za rostlinnou?

Přesto by žádný sebeúctyhodný vegan nepovažoval paleo stravu za rostlinnou, protože „rostlinná“ už neznamená rostlinná. Znamená to veganský. A to je něco úplně jiného. To nás přivádí k výše zmíněné knize „Čínská studie“.

Čínská studie

Kniha Dr. Campbella, Čínská studie, není skutečnou studií. Je to kniha o Čínské studii a obsahuje Campbellovu interpretaci původní studie.

Původní studie – skutečná „Čínská studie“ – byla provedena v 80. letech 20. století. Jednalo se o rozsáhlou observační studii provedenou v Číně, na které spolupracovaly Cornellova univerzita, Oxfordská univerzita a čínská vláda. Byla publikována v roce 1990 pod oficiálním názvem „Dieta, životní styl a úmrtnost v Číně“ a jako hlavní autor byl uveden Dr. Chen Jushi (nikoli Dr. Colin Campbell).

Je to obrovský svazek, který váží přes šest kilogramů a obsahuje 991 stran, z nichž asi 900 jsou čistá čísla, tabulky a korelace. Pokud máte zájem, je stále k dostání na Amazonu za 499,95 dolarů.

T. Colin Campbell byl jedním z výzkumníků této studie. Jeho kniha, nazvaná také Čínská studie, je jeho interpretace toho, co „Diet Lifestyle and Mortality in China“ skutečně říká. Skládá se z Campbellových závěrů o studii, což je rozhodně veganská interpretace obrovského množství shromážděných dat.

Jak ukázali jiní, je zcela možné dospět ke zcela odlišným závěrům o stejných údajích. Campbell, stejně jako před ním Ancel Keys, byl překvapivě dobrý v ignorování údajů, které se mu nehodily do jeho řeči. Psychologové tomu říkají „konfirmační zkreslení“.

Mezitím se „veganství“ stalo něčím mnohem víc než jen okrajovým hnutím, které se věnuje vyřazování živočišných produktů z naší stravy. Stalo se příčinou, identitou a hnutím, které vyžaduje věrnost svým zásadám a netoleruje žádný nesouhlas.

Veganství, jak ho známe dnes, tak ztratilo jakýkoli nárok na vědeckou objektivitu. „Rostlinná strava“ se stala heslem, nikoli rozumnou výživovou filozofií.

Skutečnost o životním prostředí

Převládá názor, že rostlinná strava je pro životní prostředí lepší. Je to však skutečně pravda?

Němečtí a američtí odborníci na životní prostředí prozkoumali údaje o emisích skleníkových plynů z let 1967 až 2017 a své závěry zveřejnili v recenzované zprávě. To, co jejich výzkum ukázal, vypovídá o něčem zcela jiném, než se běžně věří. Nejvyšší globální emise mezi zemědělskými produkty?

Obiloviny.

Podle zprávy je mezi pěti největšími zdroji emisí skleníkových plynů indonéská rýže, dále brazilská sója, brazilský hovězí dobytek, čínská rýže a brazilská kukuřice.

Například jedlé oleje vyvolávají mezi lidmi, kteří se snaží očistit svůj jídelníček, největší zmatek. Učili nás, že všechny nasycené tuky jsou „špatné“, všechny nenasycené tuky jsou „dobré“, ale tento staromódní pohled na věc prostě není podložen důkazy. Kukuřice, sója a řepka olejná – oleje, o kterých nám bylo řečeno, že je máme jíst – jsou většinou GMO. Což je přesně to, co v naší stravě nepotřebujeme, protože dlouhodobé účinky jsou zcela neznámé a všechny „studie bezpečnosti“ byly provedeny společnostmi, které vyrábějí GMO produkty.

Jsou však tyto GMO oleje a potraviny trvale udržitelné? Těžko. K jejich výrobě je potřeba asi desetkrát více půdy než například k výrobě palmového oleje, který je neustále neprávem označován za neudržitelný a nezdravý. Ve skutečnosti se malajský palmový olej vyrábí zodpovědně a udržitelně a patří k nejzdravějším olejům na světě.

Na znalosti země původu záleží. Některé země, jako například Indonésie, nemají přísné zákony na ochranu životního prostředí, které by upravovaly produkci palmového oleje. Loví zvířata z deštných pralesů, jako jsou sloni a orangutani. A já bych byl rád, kdyby se to změnilo, a to už včera.

Naštěstí většina našeho palmového oleje zde – tedy zde v USA – pochází z Malajsie, což je asi nejčestnější aktér. Země sama má jedny z nejlepších zemědělských postupů na světě, které jsou šetrné k životnímu prostředí. Malajci tvrdě pracují na ochraně svých zvířat a jejich biotopů. Podle zákona musí být veškerý palmový olej pěstovaný a vyráběný v Malajsii certifikován jako udržitelný. Certifikovaný udržitelný palmový olej bude mít buď certifikát RSPO (Roundtable for Sustainable Palm Oil), nebo ještě přísnější certifikát MSPO (Malaysian Sustainable Palm Oil).

Navíc … malajsijský průmysl palmového oleje se aktivně podílí na úsilí této země o ochranu divoké přírody, včetně ochrany přírodních stanovišť. Malajsie je ve skutečnosti zdokumentovaným světovým lídrem, pokud jde o ochranu orangutanů.

Nejlepší hamburgery pocházejí od posvátných krav

„Rostlinná strava“ byl užitečný termín, když znamenal to, co znamenat měl: smíšenou stravu s vysokým podílem rostlinných potravin. To by ze stravy obsahující 35 procent masa (paleo) rozhodně dělalo rostlinnou stravu, ale ne veganskou. Ztotožnění pojmu „rostlinná strava“ s pojmem „veganská strava“ činí první z nich v podstatě zbytečným.

Dva z mých vážených kolegů, Robb Wolf a Diana Rogersová, napsali skvělou novou knihu s názvem Posvátná kráva. Kniha a stejnojmenný dokumentární film jsou vyváženou, spravedlivou a argumentovanou obhajobou role zvířat v udržitelné a regenerativní zemědělské produkci potravin.

A aby bylo jasno, živočišné produkty můžete a měli byste jíst i při „rostlinné“ stravě! Rostlinná strava neznamená totéž co veganská!

V jedné obzvlášť působivé scéně filmu „Posvátná kráva“ je rozhovor s bývalou vegankou, která vypráví o své vlastní cestě do Damašku: „Když jsem si pěstovala vlastní potraviny a žila veganským způsobem života, uvědomila jsem si, že je nemožné pěstovat rajčata, aniž bych zabila slimáky a další škůdce. Dodržovala jsem rostlinnou (veganskou) stravu, protože jsem nechtěla zabíjet nic živého, ale žila jsem ve lži. Spousta živých tvorů musela zemřít, abych mohl konzumovat svou zeleninu, a to platí pro každého vegana na této planetě.“

Několik posledních myšlenek

Průmysl zdravé výživy používá termín „greenwashing“. Je to skvělý termín. Je to, když se vám podaří označit mizerný výrobek za „zdravý“ pomocí nějakých módních slov, která si každý spojuje se zdravím. Jako když na etiketu tyčinky, která nyní obsahuje mikroskopické množství přidaných omega-3, napíšete „Nyní s omega-3!“. Je to marketingový blábol ve své nejčistší podobě.

Uvedení věty „vyrobeno z celých zrn“ na krabici slazených čokoládových cereálií je dalším dokonalým příkladem greenwashingu. „Rostlinná“ je třetím příkladem.

To, že byl výrobek „vyroben“ z celých zrn, ještě neznamená, že ve zpracovaném konečném produktu zůstala celá zrna. A to, že je výrobek – ať už jde o čisticí prostředek na domácnost, oční krém nebo potravinu – „rostlinný“, neznamená, že v něm není nic špatného, ba dokonce ani nic dobrého. Koneckonců, z rostlinných látek se dají vyrobit i pěkně hnusné věci, zejména pokud jako suroviny použijete prozánětlivé ingredience.

Je na čase vyřadit módní slovo „rostlinný“, alespoň jako náhražku za „zdravý“. Ve většině případů se pod pojmem „rostlinný“ ve skutečnosti myslí „veganský“.

„Veganský“ a „zdravý“ nejsou totožné pojmy. Jak ukáže i jen zběžná prohlídka uliček většiny supermarketů specializovaných na přírodní potraviny, je zcela možné vyrobit naprosto nechutné a zcela nezdravé výrobky, které splňují kritéria „rostlinné stravy“. Cukr je ze své podstaty rostlinný, stejně jako mouka. Stejně tak bramborové lupínky!